Náš Tominko

Věděla jsem, že jednou ta chvíle přijít musí a že se nevyhnu otázkám typu "PROČ?" Jen jsem nějak nečekala, že citlivé otázky mi bude klást jen 2,5letá Terezka. Myslela jsem si, že nejdřív bude klást otázky typu "prečo je zima?"...atd....

No ona na mě vybalila hromadu otázek tykájících se právě Tomáška.

"Mamička, prečo má Tomáško bibiku?" (bibika je epi záchvat)

" Lebo je choručký, vieš."

"Aj ja budem mať bibiku?"

"Nie, ty jsi zdravučká, ty takúto bibiku nebudeš mať."

"Tomáško je chorý ako myška?" (myška z pohádky Krtka)

"Áno, trošičku ako myška."

" A teraz už nemá Tomáško bibiku? (když mu epi záchvat ustoupil)

"Ne, teď už nemá."

"Prečo?"

"Však to je dobre nie, že už ho bibika prešla, že už ho nič nebolí."

"Áno, ja ľubim Tomáška. To je môj Tomáško."

"To je dobre Terezka, aj Tomáško ťa veľmi ľubi."

Myslela jsem si, že tímto palba otázek skončila, ale Terezka pokračovala dál.

"Mamička, prečo Tomáško nerozpráva?"

Začínám polykat slzy a snažím se je udržet někde hluboko uvnitř.

"Lebo je chorý, vieš? Eště sa to nenaučil."

"A ja už som veľká, lebo ja už viem rozprávať."

"Áno, ty si už velká a zdravučká, slniečko moje."

Zatím se s tímto vysvětlením Terezka uspokojila, ale co jí běží v té malé moudré hlavičce, vůbec netuším. Vím, že to má v pozici druhého, zdravého dítěte velmi těžké. Velmi těžce nesla chvíle, kdy Tomáško měl epi záchvat a já se musela věnovat víc jemu. Měla jsem na jedné straně dítě, které potřebovalo první pomoc a na straně druhé, malou plačící Terezku, která ještě nechápala, co se to vlastně děje a proč zrovna teď nemůžu být s ní. Naštěstí toto období máme za sebou a teď v ní mám velkou pomocnici a utěšovatelku Tomáška.

Zde je jen pár fotek, kdy se Terezka starala o Tomáška, když měl  bibiku.