Choď na obsah Choď na menu
 


Mentální retardace

19. 4. 2010

Mentální retardace

 

Mentální retardace představuje snížení úrovně rozumových schopností v psychologii označovaných jako inteligence. Tento velmi často užívaný pojem však dosud nebyl uspokojivě definován a psychologové se již velmi dlouhou dobu pokoušejí o jeho přesnější vymezení.

 Psychologové se neshodují ani v tom, zda inteligence je jednotná vlastnost, kterou už nelze dále analyzovat, či zda se jedná o komplex jednodušších schopností. E. L. Thorndike vystoupil již v roce 1903 s názorem, že inteligence je souhrnem navzájem nezávislých schopností. Rozlišoval tři základní druhy inteligence (Svoboda, 1999, s. 46):

1. abstraktní inteligenci (projevující se při verbálních a symbolických operacích);

2. mechanickou inteligenci (schopnost operování s předměty);

3. sociální inteligenci (schopnost komunikovat s lidmi).

 

Nejznámějším a nejpoužívanějším vyjádřením úrovně inteligence je inteligenční kvocient, zavedený W. Sternem. Vyjadřuje vztah mezi dosaženým výkonem v úlohách odpovídajících určitému vývojovému stupni (mentální věk) a mezi chronologickým věkem.

 IQ = mentální věk x 100

 --------------------------------------------------------------------------------

 Mentální retardace představuje výrazně sníženou úroveň inteligence. Při její klasifikaci se v současné době užívá 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, zpracovaná Světovou zdravotnickou organizací v Ženevě, která vstoupila v platnost od roku 1992. Podle této klasifikace se mentální retardace dělí do šesti základních kategorií: lehká mentální retardace, středně těžká mentální retardace, těžká mentální retardace, hluboká mentální retardace, jiná mentální retardace, nespecifikovaná mentální retardace.

 

 Lehká mentální retardace, IQ 50–69 (F70)

  • velký vliv má dědičnost, sociokulturně znevýhodněné prostředí
  • do 3 let je dítě jen lehce psychomotoricky opožděno
  • mezi 3. a 6. rokem se objevují větší potíže, je opožděný vývoj řeči, slovní zásoba je malá, dítě je nedostatečně zvídavé a vynalézavé
  • většina lehké mozkové retardace se diagnostikuje až ve věku školní docházky, kdy má dítě nejvýraznější problémy: omezenost logického, abstraktního a mechanického myšlení, je lehce opožděna jemná a hrubá motorika, slabší paměť atd.
  • v emocionální oblasti se projevuje afektivní labilita
  • jedinci se vzdělávají většinou ve školách praktických podle odpovídajícího vzdělávacího programu, při splnění stanovených podmínek je možná i integrace do běžné základní školy
  • jedinci jsou většinou schopni užívat řeč  v každodenním životě, dosáhnout nezávislosti v osobní péči (jídlo, hygiena, oblékání…) a v praktickém životě
  • při vzdělávání je vhodné rozvíjet jejich dovednosti a kompenzovat nedostatky
  • k lehké mentální retardaci se mohou individuálně přidružit vývojové poruchy, autismus, tělesné postižení, epilepsie, poruchy chování
  • většinu jedinců (z horní hranice LMR) lze zaměstnat v praktických profesích
  • výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 80%, v populaci je to 2,6%

pozn.:výrazy debilita, idiocie a imbecilita se již v současné psychiatrické terminologii nepoužívají.

 

Středně těžká mentální retardace, IQ 35–49 (F71)

  • výrazně opožděn rozvoj chápání a užívání řeči - přetrvává do dospělosti
  • opožděná a omezená zručnost a schopnost postarat se sám o sebe
  • jen někteří jedinci si osvojí čtení, psaní a počítání
  • vzdělávají se podle odpovídajícího vzdělávacího programu, nejčastěji v základních školách speciálních, další vzdělávání je možné ve škole praktické
  • schopni vykonávat jednoduchou manuální práci pod odborným dohledem nebo v chráněném prostředí (chráněné dílny, podporované zaměstnání)
  • v dospělosti jsou málokdy schopni vést samostatný život, ale bývají fyzicky aktivní a mobilní se schopností komunikovat a navazovat kontakty
  • individuální rozvoj senzomotorických dovedností a verbálních schopností
  • k středně těžké mentální retardaci se může přidat dětský autismus, tělesná postižení, neurologická nemoc (epilepsie), psychiatrická nemoc
  • diagnóza zahrnuje středně těžkou mentální subnormalitu a těžkou oligofrenii
  • výskyt v celkovém počtu jedinců s mentálním postižením je 12%, v populaci je to 0,4%

 

U jedinců zařazených do této kategorie je výrazně opožděn rozvoj chápání a užívání řeči a i jejich konečné schopnosti v této oblasti jsou omezené. Podobně je také opožděna a omezena schopnost starat se sám o sebe (sebeobsluhy) a zručnost. Také pokroky ve škole jsou limitované, ale někteří žáci se středně těžkou mentální retardací si při kvalifikovaném pedagogickém vedení osvojí základy čtení, psaní a počítání. Speciální vzdělávací programy mohou poskytnout postiženým příležitost k rozvíjení omezeného potenciálu a k získání základních vědomostí a dovedností.

 V dospělosti jsou středně retardovaní obvykle schopni vykonávat jednoduchou manuální práci, jestliže úkoly jsou pečlivě strukturovány a jestliže je zajištěn odborný dohled. V dospělosti je zřídka možný úplně samostatný život. Zpravidla bývají plně mobilní a fyzicky aktivní a většina z nich prokazuje vývoj schopností k navazování kontaktu, ke komunikaci s druhými a podílí se na jednoduchých sociálních aktivitách.

 V této skupině jsou obvykle podstatné rozdíly v povaze schopností. Někteří jedinci dosahují vyšší úrovně v dovednostech senzoricko-motorických než v úkonech závislých na verbálních schopnostech, zatímco jiní jsou značně neobratní, ale jsou schopni sociální interakce a komunikace. Úroveň rozvoje řeči je variabilní. Někteří postižení jsou schopni jednoduché konverzace, zatímco druzí se dokážou stěží domluvit o svých základních potřebách. Někteří se nenaučí mluvit nikdy, i když mohou porozumět jednoduchým verbálním instrukcím a mohou se naučit používat gestikulace a dalších forem nonverbální komunikace k částečnému kompenzování své neschopnosti dorozumět se řečí.

 U většiny středně mentálně retardovaných lze zjistit organickou etiologii. U značné části je přítomen dětský autismus nebo jiné pervazivní vývojové poruchy, které velmi ovlivňují klinický obraz a způsob, jak s postiženým jednat. Většina postižených může chodit bez pomoci. Často se vyskytují tělesná postižení a neurologická onemocnění, zejména epilepsie. Někdy je možno zjistit různá psychiatrická onemocnění, avšak vzhledem k omezené verbální schopnosti pacienta je diagnóza obtížná a závisí na informacích od těch, kteří ho dobře znají.

Tak paní psychologička Tomáška zařadila do této kategorie. Byla jsem nato připravena a tak mě zpráva - Středně těžká mentální retardace IQ 45 - nešokovala. Více se o tom rozepíšu jinde.....

 

 Těžká mentální retardace, IQ 20–34 (F72)

  • většina jedinců trpí značným stupněm poruchy motoriky a jinými přidruženými vadami (špatný vývoj nervového systému)
  • časté tělesné vady
  • řeč je jednoduchá, omezena na jednotlivá slova, nebo se nemusí vytvořit vůbec
  • vzdělávání je velmi omezené, probíhá podle odpovídajícího vzdělávacího programu v základní škole speciální
  • včasná systematická a kvalifikovaná rehabilitační a vzdělávací péče přispívá k rozvoji motoriky, komunikativnosti, rozumových schopností a soběstačnosti
  • diagnóza zahrnuje těžkou mentální subnormalitu a těžkou oligofrenii
  • výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 7%, v populaci to je 0,2%

 

 Hluboká mentální retardace, IQ je nižší než 20 (F73)

  • většina osob je imobilní nebo velmi omezená v pohybu, bývají inkontinentní (neschopni udržet moč, stolici), schopni pouze primitivní neverbální komunikace
  • automatické stereotypní pohyby (kývavé pohyby)
  • nepoznávají okolí
  • časté je i sebepoškozování - mají snížený práh citlivosti
  • nemají schopnost se o sebe postarat, a proto potřebují stálou péči
  • IQ nelze změřit, jeho hodnota je odhadována pod 20
  • lze dosáhnout nejjednodušších zrakově prostorových orientačních dovedností
  • neurologické a jiné tělesné nedostatky postihující hybnost, epilepsie, poškození zraku a sluchu provázejí hlubokou mentální retardaci
  • diagnóza zahrnuje hlubokou mentální subnormalitu a hlubokou oligofrenii (idiocii)
  • výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 1%, v populaci to je 0,2%


Jiná mentální retardace (F78)

 Tato kategorie by měla být použita pouze tehdy, když stanovení stupně intelektové retardace pomocí obvyklých metod je zvláště nesnadné nebo nemožné pro přidružené senzorické nebo somatické poškození, např. u nevidomých, neslyšících, nemluvících, u jedinců s těžkými poruchami chování, osob s autismem či u těžce tělesně postižených osob.

 Nespecifikovaná mentální retardace (F79)

 Tato kategorie se užívá v případech, kdy mentální retardace je prokázána, ale není dostatek informací, aby bylo možno zařadit pacienta do jedné ze shora uvedených kategorií.

 Zahrnuje:

mentální retardaci NS,

mentální subnormalitu NS,

oligofrenii NS.

 

 

  Uvedená klasifikace mentální retardace neobsahuje kategorii „mírná mentální retardace“ (IQ 85–69), která u nás byla donedávna ve starších klasifikacích uváděna a ještě se někdy v poradenské praxi užívá. Toto snížení úrovně rozumových schopností zpravidla nesouvisí s organickým poškozením mozku, v jehož důsledku by se psychika mentálně postižených jedinců nemohla normálně rozvíjet, nýbrž bývá zapříčiněno jinými faktory (genetickými, sociálními a dalšími). Děti s opožděným rozumovým vývojem, u nichž k zaostávání vývoje došlo z jiných příčin, než je poškození mozku (sociální zanedbanost, nepodnětné výchovné prostředí, smyslové vady apod.), se nepovažují za mentálně postižené.

(zdroj.cs.wikipedia.org/ a www.dobromysl.cz/scripts/detail.php)